Možná jste podobně jako já na počátku velkých prázdnin podlehli reklamní masáži na Primě a začali sledovat sci-fi seriál Invaze. Nikde se nepsalo o tom, kolik dílů bude seriál mít, vlastně jsem si původně myslel, že to má být film.
Tak jsem se pohodlně usadil a sledoval průběh prvního dílu (po jehož skončení mi bylo jasné, že tohle jen tak neskončí). Docela se mi to líbilo, tak jsem se na to začal dívat pravidelně. Nápad a hlavně provedení se mně zamlouvalo – ovšem do té chvíle, než seriál skončil. Po posledním dílu jsem nemohl uvěřit tomu, co jsem právě viděl. Nebo spíš neviděl.
Problém Invaze tkví v tom, že vám podsouvá spoustu informací – rozhodně ne nezajímavých – a vy stále čekáte, až uvidíte “ty mimozemšťany” a podobné věci na vlastní oči, až se vám dostane vysvětlení té spousty událostí. A čekáte marně. Pokud se něco v nějakém dílu stane a vy předpokládáte, že se to v přístích dílech třeba ještě rozvede, nebo to bude jinak využito, mýlíte se. Totéž platí kupříkladu o některých vedlejších osobách. Jen jednou se objeví a pak jakoby neexistovaly – ačkoliv se vám zdají důležité.
Takže po skončení Invaze jsem jen kroutil hlavou, proč musela mlha zůstat na 80% děje. Konec byl obzvlášť otevřený. Připočtěme k tomu to, co jsme neviděli – ale vidět chtěli – plus to, co jsme se nedozvěděli a ihned si řeknete: Proč jsem se na to díval? Trochu mi to připomíná seriál “Ztraceni,” jenž právě vysílá Nova. I v něm by dle mých zdrojů měla vyvstanout spousta otázek a velmi málo odpovědí. Víc seriálů, v nichž nakonec nic neuvidíte a prohodím televizi oknem.
Abych pořád nekritizoval, musím alespoň pochválit to, co vidět bylo. Zejména poslední epizoda mi dokázala až překvapivě dobře zahrát na nervy. Výkony herců se mi špatné nezdály, dabing (překvapivě) také. Takže to raději ukončím, než se zase naštvu.
Na obrázku máte hlavní hrdiny.
powered by performancing firefox
PetrTwo
